Hráli jsme kličkovanou...

19.08.2014 22:27 I Admin

Těmito slovy začíná známý hit od nestárnoucího Dalibora Jandy. Ovšem tentokrát má nadpis poněkud jiný podtext a ve svém finále i mírně bolestivý. Inline stezek je v České republice stále ukrutně málo. Na našem webu sice registrujeme téměř 500 inline tras vhodných k bruslení, ale ono to nijak vysoké číslo není. Ne všechny z tras jsou zároveň stezky - i když těch je nejvíce a ne všechny stezky mají rozumné parametry, aby se na ně vyplatilo vypravit. A tak ve finále najdeme celou řadu měst a obcí, kde je prostě pro bruslaře problém někam v dostupné vzdálenosti na brusle vyrazit. Tu a tam nová stezka vznikne – jenže, často za její tvorbou stojí nezkušený projektant a ještě nezkušenější investor, kteří se v průběhu plánování investičního záměru se zkušenými bruslaři ani neporadili. Vlastně ono často se ani s bruslařemi není potřeba radit, protože čistokrevných bruslařských stezek, tedy bez přítomnosti cyklistů a pěších, by člověk napočítal snad na prstech jedné ruky. Zkrátka bruslařské zájmy stále nejsou prioritou. Takže když už něco vznikne, musíme se o to všichni dělit. Nechceš se dělit, nebruslíš, nebo jsi vyhnán do provozu mezi auta.

Máme cyklostezku a na ní všechny její uživatele. Vezmeme-li v úvahu ten nejideálnější případ, budou na stezce jen bruslaři. Ale teď se dostáváme k podstatě tohoto článku – není bruslař jako bruslař. Jeden s bruslemi začíná, jiný má na nich za deset let nalítáno tisíce kilometrů. Zkušenosti se různí, různí se jejich rychlost, obratnost a i inteligence. A všichni jsme limitováni od stolu naprojektovaným výplodem člověka, který třeba na bruslích v životě nestál a tak je schopný udělat dráhu, stezku, okruh, jehož šíře jen stěží překračuje metr a půl. Pro koho takovou stezku vlastně plánuje? Nebo proč ji vlastně plánuje? Vyčerpají se dotace, všichni potřební vlci se nažerou a výsledek.... Ale není to jen o šířce – dočkáte se i překážkové dráhy s retardéry, plastických dělících čar na čistokrevných inline stezkách atp.

Když už nám ale částečně osvícené, ale poněkud nedotažené myšlenky autorů stezek nadělily takový prostor,  musíme se o něj umět podělit.

Vyžadována je od všech účastníků maximální ohleduplnost, předvídavost. Vždy platí, že pomalejší jezdec se vyhýbá rychleji jedoucímu jezdci, neměl by jej ohrozit svým nečekaným úhybným manévrem a podobně rychle jedoucí jezdec by o sobě měl dát vědět.. Je potřeba uhýbat vpravo, tak jak to většinou zkušenější a rychlejší jezdec očekává. Jako jsme zvyklí jezdit na kole nebo autem jezdíme i na stezce vpravo a je-li vyznačen směr jízdy nejezdí se v protisměru. Bohužel ačkoli velkému počtu bruslařů jsou tato základní pravidla jasná, stále se najde určité procento lidí, kteří tato pravidla ignorují. V tu chvíli se stezka, která byla postavena z peněz nás všech resp. pro nás všechny stává opravdu problematickou. Tito jedinci ji degradují definitivně a nějaký karambol je na obzoru. Většina jezdců, kteří si chtějí zajezdit sportovněji, rychleji, se snaží vybrat si méně frekventovanou dobu, aby takovým konfliktům předcházeli. Ale v noci s čelovkami to už opravdu není žádná zábava! A nejsou to rychlí jezdci, kdo omezují nebo ohrožují.

Asi je jasné, že takovýhle karambol máme v čerstvé paměti, a že právě ten nás inspiroval k těmto řádkům. "Jedu na stezce, rychlý rovný úsek, už tam mám v uplynulých dvaceti minutách najeto nějakých skoro 10 km, všichni by o mně měli vědět ale najednou přede mnou jeden pomalejší bruslař uhne vpravo a druhý vedle něj uhne sekundu přede mnou vlevo. A protože jsem to já kdo byl ohleduplný, volím stopu v trávě a následuje bolestivý pád na asfalt… a ti kdo to způsobili se jen zasmáli a jeli dál… Ale ano - jako na silnici, vždy je to chyba toho kdo nedobrzdil. Odpovědnosti za svůj silniční lišej se nevzdávám a všem rychlým jezdcům doporučuji, křičte a zvoňte, dávejte o sobě hlasitě vědět – to by měl být zase váš dobrý zvyk (bohužel – řada nedomyšlených stezek to vyžaduje:-( )"

 

 

Hodnotilo 0 uživatelů

Navštívené inline trasy Počet přečtení: 12382